Leden 2017

Hitler a moje rodina

26. ledna 2017 v 20:55
Musím hned na začátku zklamat všechny senzacechtivé, není mi známá jakákoli informace, že by se moji předci znali s Hitlerem. Jen se snažím spojit známé s neznámým. Pro většinu lidí je Hitler dejme tomu symbolem zla. Pro mě je symbolem zla moje rodina. Váhal jsem tedy mezi názvem článku
1.) Zlo a moje rodina
2.) Hitler a moje rodina
Rozhodl sem se pro druhou variantu, moje rozhodnutí.
Babičku s dědou z otcovy strany z tohoto bludného kruhu plného zloby a nenávisti dávám stranou, oni mě naopak svojí přítomností a svým životem až do své smrti byli příkladem toho, že na světě jsou i hodní lidé, respektive, že všichni lidé nejsou špatní. Já nemohu za to, že si matka s fotrem při sexu nedávali víc pozor, já nemohu za to, že se matka s fotrem nedokopali k tomu jít na potrat, protože jim v tom bránila jejich víra. Já nemohu za to, že sem se narodil, když mě nikdo nechtěl. Já nemohu ani za to, že sem byl týrané dítě, ani nemohu za to, že mě matka odřízla od veškerého rodinného majetku, já kdybych MOHL, tak bych se chtěl narodit v normální fungující rodině, kdybych mohl.
Ale to je kdyby kdyby kdyby
No možná existujou i další životy, tak třeba v tom příštim zažiju lásku místo nenávisti.
A nebo třeba žádný příště nebude...
Víte co je nejhorší?
Že můj příběh není ojedinělý...
Když si uvědomím, že i při psaní těchto řádků někde rodiče týrají své děti, je mi z toho hodně smutno.
Proti zlu se bojuje tak těžko, zvlášť když se o zlých věcech dozvídáme většinou až když se dostanou do svého tragického konce.
Víte, někdy si říkám, že je škoda, že musíme jednou umřít. Pak si ale zase říkám, že tady na tom světě je tolik zla, že opustit tento svět zas není taková tragédie. Touto myšlenkou bych tenhle smutnej článek asi opustil.

Česká Bříza 9, okres Plzeň Sever

26. ledna 2017 v 19:33
Tak představení sebe sama mám zasebou a první článek bych chtěl věnovat mezilidským vztahům, vlastně spíš nevztahům..
Vždycky sem si myslel, že barák po babičce a dědečkovi bude místem, kam se bude moct občas po dohodě s novým majitelem zajet na pokec, na kafe, že na oplátku pohostím majitele u mě v Praze, bohužel ten barák už má od smrti mých prarodičů druhého majitele, nejdřív to koupila mladá holka, která vykládala, že má o ten barák vážnej zájem, mno, asi tak vážný to nebylo, během pár let to v tichosti prodala dál a jedině díky nahlédnutí do katastru nemovitostí sem zjistil, že chalupa změnila majitele.
A pokud tipujete, že pan majitel nejeví udržování kontaktu a občasné návštěvy nejmenší zájem, správná volba.
Vím, že v dnešní době je to naprosto normální, ale já to mám nastavený trochu jinak, nemůžu za to.
Já to mám tak, že když bych od někoho koupil byt, barák nebo chatu, rozhodně bych neměl problém pozvat ho jednou dvakrát do roka na kafe a klidně i předchozího majitele, fakt s tím nemám problém.
Zajímalo by mě, jak to máte vy, napište.

P.S.
Česká Bříza 9 je pravdivá adresa chalupy po babičce a dědečkovi

Leden 2017 začátek blogování

26. ledna 2017 v 19:15
Ahoj
Jmenuju se Vašek, jsem ročník 1972 a pokud byste chtěli zjistit trošku víc o mě, koukněte na můj profil na Rajčeti na www.Zlikvidujte-Antifu-a-hfc.Rajce.net
Tam krom povídání najdete i moje fotky a třeba se vám bude i nějaká líbit. Pokud ano, nebojte se a klidně mi to sem napište :)
Titul Nácek jsem dostal od anonymních pisatelů z internetu v různých diskusích, dneska jsou totiž dle toho, jak se lidé titulují, v Čechách akorát Náckové a Sluníčkáři. Spoustě z vás už se jistě také stalo, že vás nějakej anonymní blb někam zaškatulkoval, popřípadě rovnou i odsoudil, aniž vás kdy vůbec viděl.
Internetový anonymní soudci dnes světem vládnou, jsou to podle mého názoru lidé vesměs ve společenském i kariérním životě neúspěšní, přežívající buď na sociálních dávkách nebo na minimální mzdě a protože jsou frustrovaní ze svého bídného života, napadají druhé lidi na internetu. Jsem přesvědčen, že jen nepatrný zlomek těchto lidí by měl koule na to vás napadnout i v reálném životě, na to jsou většinou moc velcí srabi. Tomuto odpadu už více řádků věnovat nechci, myslím, že to stačí, víc prostoru si ta verbež nezaslouží.