Únor 2017

Nejdůležitější orgán

13. února 2017 v 20:56
Dneska je to jednoduché - takový orgán neexistuje :)
Asi budu mít jednoznačně nejkratší článek, ale proč ne, tak hezký večer moji milovaní čtenáři :)

Kde domov můj, kde vlast moje?

8. února 2017 v 15:17
Měl sem to štěstí, že sem zažil pád Komunismu, viděl sem padat Berlínskou zeď a zůčastnil sem se všech důležitých demonstrací po 17.11.89 v Praze.
Říkal sem si tehdy, že naši zem čeká nová cesta.
Nevěděl sem ovšem, že ta cesta bude krátká, na rozdíl od cesty komunistické, po které náš národ kráčel nedobrovolně 40 let.

Dnes s lítostí konstatuju, že jsme na konci cesty. Stojíme na místě, protože nám chybí Vůdce, který by nás vedl vpřed.
Národ je rozhádanej, rozdělenej na Sluníčkáře a "takzvané Nácky", politici jsou rozhádaní, zkorumpovaní, v televizích do nás pořád hustěj Majora Zemana, Plechovou kavalérii, Ženu za pultem a další komunistický kraviny, prezidenta nám dělá starej komunistickej vožrala, shodou okolností taky Zeman...

Všude samej Vietnamec, Rusák, Žid, Arab...

Tohle nedopadne dobře, tohle už není moje vlast...

Místo cesty jsme na konci cesty, točíme se v začarovanym kruhu na místě a čekáme na smrt, protože smrt je vysvobozením z beznaděje...

Každá cesta, stejně jako každý příběh, má svůj začátek i konec...

To, co se žije v České republice, už dávno není plnohodnotný život, žijeme multikulti šílenství, necháme se dojit neziskovkama a hatefree culturou, ano, tihle parazité žijou z našich daní, je to smutnej konec cesty kdysi úspěšný země kdesi v centru Evropy...

Pane prezidente zemane, jděte do p...

4. února 2017 v 22:59
Mrzí mě, když vidím, kolik Vlastenců a Vlastenek vkládá své naděje do toho kulhavýho nemocnýho dědka, né snad kvůli tomu, že je nemocnej, ale kvůli tomu, že je jak prostitutka, kam vítr, tam plášť.
On přesně ví, že kdyby mluvil jako většina našich současných i minulých politiků, tak by neuspěl, proto hledá jinej vítr. Vítr jinýho názorovýho proudu, není těžké zjistit, s čím jsou lidi nespokojení, co lidi štve a není těžké žvanit tak, aby mě ti nespokojenci začali brát na vědomí.
Vážený pane prezidente, to, že jste se stal prezidentem, není výsledkem vašich kvalit, ale je to žalostný výsledek toho, že tu nebyl nikdo, kdo by byl lepší než vy. A toho jste vy využil.
Nejsem nadšený z vašeho vítězství, jsem naopak velice smutnej z toho, že se v celym národě nenašel nikdo, kdo by se postavil dědkovi z žumpy, protože vy pro mě nic jinýho než dědek z žumpy nejste.
Kéž byste dostal aspoň trochu rozumu a ušetřil nás dalších pěti let vašeho prezidentování.
Co jsme vám jako národ udělali, že nás i ve vašem důchodovém věku musíte trestat?

Iluze o asijskejch restauracích

2. února 2017 v 19:15
Včera se mi rozplynuly iluze o asiatech provozujících zde restaurace.
Do včerejška sem měl na tyto restaurace asi štěstí, nebyl sem jejich nijak častým návštěvníkem, zašel sem se tam najíst tak jednou za 3 měsíce a včera sem zrovna dostal na něco asijského chuť. Už pár dní sem z tramvaje cestou z práce pozoroval světýlko v nově vzniklé restauraci v Praze na Ohradě. Byla středa večer, asi 20.00 a já vešel do restaurace. Nejprve sem si potřeboval odskočit, tak sem zamířil na WC. Po chvilce mě při cestě ze záchodu chytnul nějakej asiat za ruku (nevím, jestli to byl jejich pingl nebo provozní) a nepříjemnym hlasem a špatnou češtinou mi řekl, že tu neni veřejné WC a že mu mám dát 10 Korun. Odpověděl sem mu, že mám v úmyslu si sednout ke stolu, že sem u nich rozhodně nebyl jen kvůli WC, na to mě šokoval tím, že samotné pivo zde neprodávají, že pouze k jídlu a že mám jít naproti a ukázal někam do tmy venku, že prej naproti je podnik na pivo. O pivu z mé strany nepadlo ani slovo a upřímně, ani by mě nikdy nenapadlo jít do asijský restaurace jenom na pivo. V tu chvíli sem si uvědomil, že už toho špatného udělal asiat víc než dost, že už tady vlastně večeřet nechci, nevysvětloval sem mu, že mám hlad a zároveň chuť na nějakou jejich dobrotu, sáhl sem do peněženky, dal sem mu desetikorunu a rychle sem odešel.
Uvědomil sem si, že sem žil v iluzích o této zatím snad ještě menšině u nás. Já je do včerejška bral jako hodný, slušný lidi.
Po včerejšku už si toto nemyslím. A návštěvu u asiatů podniknu jen kdyby nikde jinde nebylo otevřeno a neměl bych možnost si sám něco uvařit. A to v Praze myslím nehrozí.